Lékařské postupy

Diagnóza karcinomu prostaty vyvolá značné změny v dosavadním životě pacienta. Vyžaduje obtížná rozhodnutí o způsobu léčby, která výrazně na mnoho následujících let ovlivní nejen vlastní život pacienta, ale i životy jeho partnera a členů rodiny.

Po stanovení diagnózy rakoviny prostaty, zhodnocení závažnosti onemocnění (posouzení, nakolik se rakovinné buňky liší od normální tkáně) a po ověření rozsahu nemoci (určení, jak a kam se už rakovina rozšířila), pacient spolu se svým lékařem zvolí typ léčby.

V závislosti na konkrétním stavu pacienta mohou možnosti léčby rakoviny prostaty zahrnovat:

  1. Aktivní sledování (active surveillance, AS) a tzv. pozorné vyčkávání (watchful waiting, WW)
  2. Pečlivé kontroly a aktivní monitoring stavu pacienta
  3. Chirurgickou léčbu (prostatektomii – chirurgické odstranění prostaty)
  4. Radiační terapii, brachyterapii
  5. Kryochirurgii
  6. Hormonální terapii
  7. Chemoterapii
  8. Nově vyvíjené léčivé přípravky či způsoby léčby

Tyto metody léčby jsou obecně užívány každá zvlášť, ačkoliv v některých případech mohou být kombinovány. Každý pacient je jiný a ošetřující lékař navrhne nejvhodnější terapii individuálně.

Nádorové bujení karcinomu prostaty může pomalu pokračovat i po počáteční terapii a bylo zjištěno, že u 20–30 % mužů se po pěti letech znovu objeví příznaky onemocnění. Jednou z důležitých charakteristik rakoviny prostaty je závislost buněk nádoru na přísunu testosteronu. Z těchto důvodů je také jedním z důležitých prvků léčby dosažení tzv. „kastračního statutu“, při kterém je snížena produkce mužských pohlavních hormonů, což následně vede k omezení růstu buněk nádoru. U některých pacientů začnou ovšem nádorové buňky po určité době znovu růst (nebo se dělit) i navzdory chirurgické kastraci či hormonální terapii. Tento typ rakoviny prostaty se označuje jako kastračně-rezistentní typ.